Zkoumáme krajinářskou architekturu a veřejný prostor
Jako součást výuky krajinářské architektury pro budoucí architekty a urbanisty na Fakultě architektury pořádáme procházky za pražskou krajinářskou architekturou a veřejným prostorem. V minulých letech jsme v terénu zkoumali mj. náš oblíbený sousední Spořilov, který je v Česku unikátním příkladem čtvrti založené na principech zahradního města. Je pro nás vzorovým konceptem v kombinaci všech tří měřítek a pohledů – urbanistického, krajinného i architektonického.
Na letošní podzim jsme se vydali trochu blíže škole, na dvojici procházek po Pražském hradě a o dva týdny později na blízké Letné.
Na Hradě jsme po částečném znovuotevření celého areálu veřejnosti mohli postupovat časem i prostorem po na sebe navazujících prostorech historických zahrad, prvorepublikových úprav po architektonické úpravy Jaroslava Fragnera z 60. let až po poslední výraznější intervence z přelomu tisíciletí. Je zajímavé v rámci výuky zkoumat postupující vrstvy a návrhy, které jsou překvapivě aktuální a inspirující. V hradním areálu lze pozorovat v jiné intenzitě, charakteru, kontextu i měřítku podobná témata jako na zahradním městě. Fascinující jsou Plečnikovy prostorové kompozice i práce s detaily a materiály, myšlenky širšího napojení Hradu na město a jeho otevření, tato myšlenka je aktuální v opakovaných intervalech do dnešního dne. Nejen umělci a politici, ale především architekti, urbanisté a krajináři by si měli klást za cíl propojování a odstraňování bariér.
Kompozičním přístupem i prací s materiálem navázalo na Plečnikovo III. nádvoří studio HŠH architekti na Jiřském náměstí. Monumentální dlažba zde svojí orientací vychází z orientace prezidentského balkónu a prezidentské kanceláře. Dlažby na navazujícím Jiřském náměstí navazují na tento rytmus a formou patchworku se zde objevují další různorodé historické stopy.
Inspirací pro exkurzi v areálu pro nás byla přechozí návštěva slovinské Lublaně a tamních děl Josipa Plečnika (úpravy nábřeží nebo Trojmostí) a zejména dům s muzeem Josipa Plečnika s jeho zahradou, jejíž součástí jsou zkušební vzorky nejrůznějších kamenných výrobků, ale i cyklus fotografií plečnikovské architektury na Hradě fotografa Pavla Štechy Dveře, Okna, Zdi.
V detailní práci s materiály navazuje na Plečnika také Jelení příkop s průchodem pod Prašným mostem architekta Josefa Pleskota. Běžným materiálům zde byla dána péče a nový detail, ať už to jsou obtisky jutových sítí v pohledových betonových konstrukcích, příměsi ocelových pilin, které zbarvují beton do jemných zemitých odstínů nebo jemné ocelové návařky na ocelových roštech, které umožnují procházet v průchodu přímo nad Brusnickým potokem.
Při druhé vycházce na nedaleké Letné jsme se setkali u stadionu Sparty. Zamířili jsme postupně rekonstruovanou obytnou ulicí U Letenské vodárny za liniovým bytovým domem známým jako Molochov, kolem rekonstruovaného objektu Vodárny k veřejnému prostoru Eccentric Gravity navrženého a vytvořeného umělcem Federicem Diazem. Kromě zlatavého workoutového hřištěm a pobytové platformy tu lze obdivovat unikátní plastický obklad výdechu, navazující na nedaleké mozaikové obklady výdechu z metra na Letenské pláni grafika Zdeňka Sýkory. Navštívili jsme také dětské hřiště Kaštánek s herními prvky Olbrama Zoubka a Evy Kmentové z 60. let, rekonstruované v roce 2017. Poslední zastávkou byl park Stromovka s nově rekonstruovanou Šlechtovou restaurací, skupinou rybníků a Rudolfovou štolou, která rybníky zásobuje vodou již téměř půl století.
Tak a teď pomalu hledat inspiraci, kam se vydáme za architekturou příští rok.
